Bohužel, co je lidstvo lidstvem, je tu s ním i válka. Zatím prý na zemi nebyl jeden jediný den, kdy by někde neprobíhala. Ve větším či menším měřítku. Proto se zbraně vyvíjí i když spousta lidí ví, že by bylo lépe peníze investovat někam jinam. Například do výzkumů. Ale zdravotních, ne takových, aby se vymyslel plyn, který by lidem trhal vnitřnosti. Ano, takový skutečně existuje. Zbraně mohou být různé a vojenská technika je samo o sobě oborem hodně náročným. Je třeba udržovat neustálou pozornost na to, co dělá, vymýšlí a co má protistrana, aby se dalo účinně bránit a popřípadě zasadit zničující protiúder. Tím se řídí zelené mozky a je nabíledni, že jsou se svým životem spokojeni.  

Ale zpátky k technice, lidské pohnutky ponecháme stranou, jistě víte, jak se zbraně postupně vyvíjely. První tank bylo neohrabané cosi, v čem seděli lidé a ničili techniku nepřítele. Dnešní tanky sice dělají totéž, ovšem mnohem účinněji a důkladněji. Jsou také o hodně rychlejší než v minulost a také mají lepší pancíř. Ale i na to už byla vyvinuta střela, takže je to vlastně pořád dokola. Někdo vymyslí slitinu, kterou žádná střela neprorazí, načež protistrana vymyslí střelu, která slitinou pronikne a lidi vevnitř pěkně usmaží. Tak to v životě válečném chodí.  

Nejvíce jde asi pokrok poznat v letectví. Dnešní stíhačky jsou něco naprosto jiného, než když byly kdysi a jsou také na naprosto jiné úrovni. Kdyby vstal z mrtvých nějaký, byť sebezkušenější pilot, který uměl ve vzduchu před mnoha lety velmi slušné kousky, dneska by se nechytal. Dnes by asi jen stál s vypoulenýma očima a nechtěl by tomu věřit. Inu, to je právě ten pokrok. Pokud lidstvo přežije ještě nějakou dobu, budou se zbraně pořád a pořád vylepšovat. Kdy se narazí na nějaký konec není vůbec jasné. Možná až tehdy, když některý osel zmáčkne ono pomyslné tlačítko.